Ze tmy se mi nechtělo odejít

Někdy se největší změna neodehraje v okamžiku, kdy zhasne světlo, ale až tehdy, kdy se ztiší mysl. Jeden z našich hostů, který se rozhodl pro terapii tmou, o tom mluvil velmi otevřeně. Popisoval, že jeho prvním impulsem po skončení pobytu nebylo vyběhnout ven, ale naopak zůstat ještě chvíli v klidu. Budík zazvonil, ale tělo i mysl chtěly zůstat — v tichu, v pomalosti, v přítomnosti.

Během pobytu ve tmě si vytvořil nové ranní rituály. Naučil se, že nic neutíká. Že i bez světla dokáže prožívat plně. Před pobytem byl zvyklý vstávat s rozbřeskem, ale tady objevil jiný rytmus – přirozený, klidnější a opravdový. A právě ten si chtěl odnést i ven, do běžného života.

Když mluvil o svém návratu ze tmy, zaznívala z něj pokora a radost. Řekl, že pocítil „radostnou motivaci jít dál a dělat věci, které dávají smysl“. Nešlo o žádný přehnaný zápal, spíš o tichou sílu a chuť žít vědoměji. Zjistil, že i malé kroky mohou mít velký dopad – třeba jen to, že ráno nikam nepospíchá a dá prostor sobě i svému vnitřnímu hlasu.

Tento pobyt ve tmě pro něj nebyl útěkem, ale návratem – k sobě, ke klidu a k jednoduchosti. Řekl, že to, co si ze tmy odnáší, je vděčnost za pomalost a uvědomění, že všechno má svůj čas. A že právě tma mu pomohla zasít semínko, které dál roste i na světle.

Terapie tmou tak nemusí být jen o setkání s tichem. Může být o tom, že člověk znovu objeví vlastní světlo – ne to, které svítí zvenku, ale to, které vychází zevnitř.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou.