Zuzana – poslední den pobytu ve tmě byl nejdlůžitější

Lev v kleci pobyt ve tmě

Milí hostitelé, Lenko a Tomáši.
Moc děkuji za to, že děláte, co děláte. A že to děláte tak dobře. Pobyt ve tmě u vás byl pro mě hodně zvláštní zkušenost, dozvěděla jsem se o sobě i věci, které jsem zrovna nechtěla. Ale i ty jsou důležité. A také jsem si odpočinula. Jedna z nejlepších dovolených, jaké jsem si dopřála. Vážně uvažuji o tom, že budu potřebovat “druhé kolo”.
Ještě jednou děkuji za to, že jste se mě ujali, i když to narušilo váš program. Email jsem pak našla. Nepřečetla jsem si ho. Pobyt bych možná rozdělila do dvou kategorií. Servis, který zajišťujete vy a vlastní pobyt ve tmě, kde musíme pracovat my, praktikující.

 

Pobyt ve tmě před jídlem a po jídle

Servis byl skvělý. V chatce jsem se zorientovala rychle, uložila jsem si věci tak, že jsem je vždy našla, když jsem potřebovala. Pobyt ve tmě byl vlastně rozdělen na před jídlem a po jídle. Jen lituji toho, že jsem neviděla, jak jídlo vypadá. A že jsem někdy nepoznala, z čeho je uvařené. Co jsem ale poznala vždy, že mi hodně chutná. Pro mě bylo příjemné, že jsem měla alespoň krátký kontakt s někým, většinou s Tomášem.

Vlastní pobyt ve tmě byl moje práce

Vlastní pobyt, tedy moje práce. Tma mi vůbec nevadila, jak psala jedna praktikující:”tma mě přijala vlídně”. Přesně tak, tma mě přijala vlídně a byla mi hodně příjemná. Také děkuji za sluchátka, i ty jsem hodně používala. Pomáhaly mi izolovat se ještě více a dostat se hlouběji do sebe? Tak nějak bych to popsala. Jednou jsem v nich i usnula. I když byl program stále stejný, nenudila jsem se. První dny jsem hodně spala. Před jídlem cvičení, spát, pak mantry a modlitbičky, spát, kreslení, spát, jídlo, sprcha, spát a tak pořád dokola. Asi od středy? jsme už spala méně, takže mantry a modlitbičky byly častější. Zvláštní pro mě bylo to, že jsem se jednak velmi dobře orientovala v prostoru a že jsem “viděla” věci, které tam mám. Když jsem pro ně sáhla, byly asi tak půl metru vedle. A také když jsem pak rozsvítila, zjistila jsem, že parametry prostoru, kde jsem týden byla, jsou úplně jiné.

Nejtěžší den pobytu ve tmě byl pátek.

Už jsem si byla vědoma toho, že pobyt ve tmě končí a měla jsem silnou chuť ho ukončit hned. Chodila jsem jako lev v kleci dost dlouho a říkala si poučku, kterou jsem při nástupu dostala. Odejdi v sobotu. Nakonec jsem se uklidnila a začaly se dít věci. Najednou jsem si vzpomněla na lidi a děje, na které jsem již léta nemyslela. A mantry a modlitbičky “jely” naplno. Zpětně si myslím, že to byl ten nejdůležitější den. Mám pocit, že jsem pak už nespala, a přesto jsem byla ráno svěží a cítila jsem se skvěle. I setkání s ostatními praktikujícími bylo hodně příjemné.

Ještě jednou děkuji za možnost mít tyhle zkušenosti. Co bych řekla těm, co přijedou? Čtěte i ty emaily, které přijdou později a hlavně. Vydržte až do soboty. Ten pocit, když vyjdete ven a že jste to zvládly, je skvělý.
Ještě jednou zdravím.
Zuzana

Zdroj: Léčba tmou

Více informací o centru Léčba tmou u Kutné Hory.

Dopravní obslužnost centra Léčba tmou u Kutné Hory:

Umístění: okraj vesnice
Parkování: 0 km
Vlak: 5 km
Autobus: 2 km

Umístění centra Léčba tmou u Kutné Hory na mapě:

Další fotografie pro centrum Léčba tmou u Kutné Hory:

Volné termíny pro centrum Léčba tmou u Kutné Hory:

Naleznete na Léčba tmou u Kutné Hory.

Šárka – týden jsem si užila nicnedělání ve tmě

Ahoj Lenko a Tomáši,

už je to skoro dva měsíce co jsem byla ve tmě a teprve teď jsem se dostala k tomu napsat pár řádek. Než nadešel v lednu den D, hltala jsem na webovkách všechny popisy od lidí co tam byli přede mnou a přemýšlela jak to asi bude probíhat u mne.

Pobyt ve tmě byl zajímavá zkušenost

Byla to zajímavá týdenní zkušenost. Nezvyklé bylo už to, jak člověk vnímá prostor když je osvětlený a potom, když se v něm pohybuje ve tmě. Když jsem ještě za světla viděla ten malinkatý prostor v chatce, říkala jsem si, že mi určitě bude ten týden chybět pohyb a prostor, ale musím přiznat, že jsem cvičila jen první den a pak jsem se celý týden jen válela a užívala si nicnedělání a klid. Vzala jsem si s sebou spacák a syn mi půjčil svého oblíbeného plyšáka. Vytvořila jsem si na posteli bezpečné hnízdečko a tulila se k plyšákovi a připadala jsem si jako u maminky v bříšku. Naprosté bezpečí, klid a pohoda. Kolikrát jsem jen neochotně vstala, protože už jsem fakt nutně potřebovala na wc a cestou zpátky do hnízda jsem nevěřila, jak je ta cesta dlouhá. Byla jsem zvědavá jestli přijde nějaká halucinace. Přišly jen dvě, a to ještě hned první den, jinak jsem celou dobu viděla jen tmu. Druhý nebo třetí den mě trochu pálilo oko, takže jsem docela litovala, že s sebou nemám kapičky do očí. Zajímavé pro mě bylo, že ač v reálném životě neustále něco v hlavě přemílám a mám spoustu myšlenek a představ, tady nebyly žádné myšlenky, představy a dokonce jsem si nedokázala vybavit ani barvy. Sny se mi zdály černobílé. Mozek mi nedovolil o něčem přemýšlet. Takže jsem jen tak civěla do prostoru a nedělala vůbec nic. Prostě si jen tak existovala. Příjemné vždycky bylo, když si přišla Lenka popovídat. U Tomáše jsem zase ocenila všechny technické informace které přes dveře podával srozumitelným způsobem když přinesl jídlo a pokládal ho v předsíňce na poličku, např. jak otevřít termosku s polévkou nebo kolik krabiček s jídlem přinesl. Nikdy jsem si nenechala říct co dostávám za jídlo, takže bylo zábavné hrát si na chytrou a myslet si, že když to voní jako boloňské špagety tak že to jsou boloňské špagety. Jídlo bylo dobré, bylo ho opravdu hodně, takže je fakt zbytečné si brát rezervní zásoby, ale né všechno mi chutnalo.

Dostala jsem kozí sýr … fuj ?

Např. jednou jsem vyplivla něco co smrdělo po myších, mělo to takovou žvýkavou patlavou konzistenci a já nemohla přijít na to co to je, až mi docvaklo, že to je kozí sýr. Brrr tak ten fakt nedám. Vybrala jsem si vegetariánskou stravu, ale kdybych do toho šla znovu, zkusila bych spíš jen ovoce a zeleninu. Nikdy nezapomenu na to, jak nádherně ve tmě chutná a hlavně voní obyčejný zeleninový salát. To bylo nejlepší jídlo z celého týdne. Vůbec jsem ve tmě neměla chuť na nic teplého a zajímavé také bylo, že to co mi třeba normálně v reálu chutná, mi ve tmě zase tak extra nejelo. To není nic proti tomu jídlu, to je spíš změna chutí ve tmě. Nejvíc mi chutnala obyčejná voda z kohoutku, zelenina a ovoce. Také se mi jeden den stalo, že jsem si v duchu předem vysnila jídlo a fakt jsem to jídlo pak objevila v krabičce.

Cítila jsem vděčnost lásku a klid

Jinak první tři dny jsem cítila hlubokou vděčnost k životu samému, lásku a klid, od středy jsem se začala hrozně nudit a nastoupila vnitřní agrese a vztek kdy jsem si říkala, jestli mám tohle vůbec zapotřebí, že místo abych se tady válela v posteli, jsem třeba mohla lyžovat na horách. Takže od středy jsem v sobě objevila sebekázeň, která mi nedovolila vykašlat se na to a rozsvítit si. V sobotu po zazvonění budíku jsem na sebe byla fakt hrdá, že jsem dala pobyt ve tmě. Doufám, že mé psaní bylo alespoň trochu zajímavé pro praktikující, kteří se do tmy teprve chystají.
Lenko a Tome, myslím, že jste prostě správná dvojka.

Šárka

Zdroj: Léčba tmou

Více informací o centru Léčba tmou u Kutné Hory.

Dopravní obslužnost centra Léčba tmou u Kutné Hory:

Umístění: okraj vesnice
Parkování: 0 km
Vlak: 5 km
Autobus: 2 km

Umístění centra Léčba tmou u Kutné Hory na mapě:

Další fotografie pro centrum Léčba tmou u Kutné Hory:

Volné termíny pro centrum Léčba tmou u Kutné Hory:

Naleznete na Léčba tmou u Kutné Hory.