Jen já, tma a zpěv ptáků

Když se člověk rozhodne pro naprosté odpojení od okolního světa, často se vydává do prostředí, kde nic neruší – ani světlo, ani zvuk, ani očekávání. Právě taková zkušenost může změnit způsob, jakým vnímá sám sebe. Jedna z těch, kdo se pro pobyt ve tmě rozhodla, popisovala, že už během druhého dne začala cítit, jak se jí zklidňuje hlava a rozvolňuje tlak, který si do té chvíle ani neuvědomovala.

Ve tmě není kam utéct. Každá myšlenka dostává prostor, každé nevyřčené slovo zní vnitřním hlasem o něco hlasitěji. Tato žena se rozhodla zůstat sedm dní. Každý den se probouzela bez hodin, bez vnějších podnětů, ale s postupem času stále jasněji rozpoznávala vlastní vnitřní rytmus. Vyprávěla, že jí chyběl vnější rámec dne, ale právě to se stalo její učitelkou – začala vnímat čas jako tekutinu, nikoli jako něco, co ji svazuje.

Terapie tmou ji zavedla i do fyzických vjemů. Slyšela tlukot srdce, uvědomovala si dech, cítila napětí v těle, které postupně odcházelo. Díky předchozí zkušenosti s pobytem ve tmě byla více v klidu a otevřená přijetí vnitřního prostoru, který si mohla znovu prohloubit.

Pobyt ve tmě jí přinesl i hlubší porozumění vztahům. Uvědomila si, kde tlačí na pilu, kde zbytečně přebírá odpovědnost za druhé a kde zapomíná na sebe. Po návratu dokázala jasněji mluvit o svých potřebách, protože je poprvé v životě opravdu slyšela.

Zážitek popsala jako návrat k sobě. Nešlo o útěk, ale o pozvání – do prostoru, kde se nic nepředstírá. Terapie tmou jí nabídla zrcadlo, v němž nebylo nic schováno. A právě to se stalo darem, který si odnesla i do běžného života.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou.