Tma a mandaly

„Neměla jsem nějaký očekávání, že si tady budu dělat rituály… spíš takový, že nic. Ale přitom při tom hodně.“ Tak začíná její vyprávění o pobytu ve tmě. Do tmy nevstupovala s konkrétním plánem. Nechala věci plynout. A právě v tom se začalo ukazovat to podstatné.

První dny se nesly v tichu a nehybnosti, ale po třech dnech se cosi změnilo. „Začaly se mi tam ukazovat různý věci,“ vzpomíná. Vizuální vjemy se proměňovaly, prostor chatky se chvílemi měnil ve katedrálu nebo kopuli se střešními okny. „To mě bavilo,“ říká s úsměvem.

Terapie tmou jí přinesla silný zážitek – nejen psychický, ale i fyzický. Tělo se ozývalo, procesy byly intenzivní. A i návrat na světlo měl svou váhu. „Světlo skoro ještě nebylo, a bylo ho až moc pro mě.“

Překvapilo ji, kolik podnětů a obrazů se ve tmě vynořilo. „Že tam nic není… vlastně ne. V tý tmě toho bylo hodně.“ Není třeba velkých slov ani složitých technik. Někdy stačí prostor, kde člověk může být jen sám se sebou. Bez tlaku, bez rušení, bez očekávání.

Pobyt ve tmě tak nabídl nejen klid, ale i hlubší propojení s vlastním nitrem. Nešlo o únik – spíš o jemné přiblížení se k tomu, co za běžného dne často zůstává skryté.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou.